Dnes je 15.08.2022    meniny má: Marcela Prihlásiť
title teoforum
Verzia pre tlač VERZIA PRE TLAČ

Proč církev ztrácí, resp. ztratila kredit ve společnosti?

Autor: Pavol Mikula

V tomto pojednání se budu věnovat katolické církve, které jsem členem, ale nebudu zřejmě daleko od pravdy, když řeknu, že některé kritické poznámky se týkají také jiných denominací. Po sametové revoluci církev (a také mnozí z jejich představitelů) měla docela slušný kredit ve společnosti, který se postupem času vytrácel a dnes v průzkumech figuruje kolem posledního místa. Naši církevní představitelé přiznávají, že církev má dnes kredit velmi malý, ale nezaznamenal jsem důkladnou analýzu toho, proč k tomu poklesu došlo. Přitom odpověď na tuto otázku není tak složitá. Problém je, že se to těžko přiznává. Jako klíčové příčiny vidím v první řadě to, že nedodržujeme evangelium; přinejmenším určité důležité věci (viz také příspěvek http://www.teoforum.sk/?id=47&view_more=1171).

Všechny chyby nelze vyjmenovat, na to ani nejsem kompetentní, ale dovolím si uvést alespoň některé mající vztah k danému tématu. Součástí Ježíšovy katecheze je klíčová výzva: „Čiňte pokání“. My děláme všechno možné, jenom ne pokání. Pokání se nahrazuje klasickými posty, množením modliteb apod. Ale to není změna smýšlení. Teologie je orientována na filosofii a bohužel ne na přírodní vědy, kde by se dalo najít k tomu hodně příkladů. Ve Sk 3 (po Letnicích) Petr říká: „A nyní, bratři, vím, že jste to učinili z nevědomosti, vaši předáci ukřižovali Ježíše, ale Bůh takto naplnil, co předpověděl ústy všech proroků, utrpení svého pomazaného. Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly zahlazeny vaše hříchy. Pak přijdou časy občerstvení před Pánem a On pošle Krista Ježíše, kterého vám předurčil. Jeho musí přijmout nebe až do času obnovy všech věcí. Jak o tom mluvil Bůh, ústy všech svých odvěkých proroků“.

Proč se stále tváříme, že pokání nepotřebujeme? Není to tak dávno, co kardinál C. M. Martini nedlouho před svou pozemskou smrtí řekl, že církev je zaostalá o 200 let. Žádnou odezvu na jeho výrok jsem nezaznamenal. Poměrně hodně se mluví o obnově církve. Ale co chceme obnovovat? Církev potřebuje opravu a to hlubokou opravu.  Mluvíme o nutnosti evangelizace, ale místo evangelia nabízíme katechismus, který je takovým „filtrem“ evangelia. Stále ještě převládá typ slepé víry na bázi autority. Máme sympatického papeže Františka, který se snaží bořit některé zaběhnuté zvyky, které jsou jasně proti duchu evangelia. Hned od začátku pontifikátu se např. nastěhoval do skromného bytu. Nezaregistroval jsem však, že by některý z našich církevních hodnostářů následoval jeho příkladu. Podobně jsem nezaregistroval důraznou výtku pravicovým vládám a prezidentovi, že jejich asociální politika je nekřesťanská. To zavání pokrytectvím. Že bychom zapomněli na to, že když 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, ve které církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce, že to bylo několik let po vydání Kapitálu Karla Marxe? Nebylo snad neřešení sociálních problémů příčinou revolucí a nástupu komunistické ideologie? Asi jsme se nepoučili. Nikde jsem neviděl a neslyšel varování představitelů církve ve směru k boháčům, že spíše projde velbloud uchem jehly, nežli se boháč dostane do Božího království. Rozdělení církve je hřích; je jasně proti Ježíšově nauce. Ekumenismus je málo plodný, neřeší se rozdíly v nauce ve smyslu - padni, komu padni, ale jak se zdá, spíše se hledá to, co je společné. Kompromisy ale nejsou řešením. Cílem je jeden a kvalitní ovčinec. Zavedená hierarchie a titulování v církvi jsou proti duchu evangelia. Dle Mt 23 jsme všichni přece bratři a sestry.

Jak jsem uvedl v jiném příspěvku (http://www.getsemany.cz/node/3079), ateizmus je jako parazit, cizopasník, který je dobře vyživován právě špatným náboženstvím. Místo toho, abychom si tyto věci uvědomili, tak se zlobíme a pláčeme nad tím, že v poslední době vzrůstá podpora a vliv komunistické strany. Katecheze neprobíhá podle Ježíšova vkusu (výklad pomocí podobenství, na tvrzení, které nelze rozumem pochopit, dává Ježíš doklad aj.). Teologie je svázána s filosofií, přičemž Ježíšova katecheze nepotřebuje k výkladu filosofii, ale podobenství z běžného života, nebo z přírodních věd a hlavně doložená skutky. V otázce Božího Království se projevuje neujasněnost, kterou je zasažena snad většina křesťanů a to souvisí se špatným čtením (nebo nečtením) Bible. Podmínkou pořádného čtení Bible je obrácení a změna smýšlení. Ježíš důrazně požaduje pochopení jeho katecheze. Apoštolové dostali několikrát vynadáno za to, že nechápou Ježíše. Jenže pravidelné čtení Bible a zamýšlení se nad jejími texty se nenosí. Pastýři to od oveček nevyžadují. Maximálně doporučují myšlenku na den a často se spokojují s tzv. lidovou zbožností. Při čtení Bible musíme brát všechno, co říká Ježíš, i když nám to dvakrát nejde pod kůži a nevybírat si jenom myšlenku na den. Písmo je třeba vzít celé do důsledku, jinak s námi Ježíš kontakt nenaváže. Logicky vzato, jak mohu dodržovat evangelium, když ho nečtu a nezamýšlím se na jeho texty. Z toho plyne, že také nerozumím Ježíšově katechezi. Je velmi pravděpodobné, že si to hodně křesťanů ani neuvědomuje, což by svědčilo o hluboké psychické slepotě, před kterou Ježíš také důrazně varuje. Dokonce může za to být i ´běda´ (viz také http://www.teoforum.sk/?id=47&view_more=1221).

V evangeliu máme hodně slibů, ale čteme je tak, jako by tam vůbec nebyly. Charismata byly standardním vybavením prvotní církve, pak vymizely. Snad nikomu to nevadilo. Dokonce se zdůvodňovalo, proč už charismata nejsou třeba. Charismata (např. uzdravování nemocných) by přitom velice usnadňovaly život lidí a byly by pádnou odpovědí ateizmu a všem oponentům. Místo toho se často setkáváme s prohlášeními typu: „Milí nemocní, církev vaše utrpení potřebuje!“ Charismata by přitom byly dokladem správnosti Ježíšovy katecheze (viz Jn 10,37: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“, nebo Jn 15,7: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, o cokoli budete prosit, stane se vám“, nebo Jn 16,23-24: „O cokoliv budete prosit ve jménu mém, dostanete; doposud jste za nic ve jménu mém neprosili. Proste a vezměte, aby vaše radost byla úplná“, nebo Mk 16: „A ti, co uvěří, budou dělat tato znamení…“ a jiné). Uvědomme si, že ani pastýři církve neumí uzdravovat nemocné, nebo prorokovat. Omluvou nám nemůže být ani fakt, že nedodržování Ježíšovy katecheze a z toho plynoucí důsledky trvají bezmála již 2000 let.

Závěrem bych chtěl připomenout, že ´nepomine čárka ze Zákona´. V Dt 28 Mojžíš říká (stručně řečeno): „Budeš-li dodržovat, budeš se mít dobře („přijdou na tebe všechna požehnání“), nebudeš-li dodržovat, nebudeš se mít dobře („stihnou tě zlořečení“). Se Starou smlouvou souvisí např. nařízení o Milostivém létu (Lv 25,8-17). Kdyby toto nařízení církevní hierarchie dodržovala, církevní restituce, pakliže by nějaké byly, byly by přijímány ve společnosti zcela jinak. Hlásat něco a nedodržovat to, je pokrytectví. Na to jsou poctiví lidé velice citliví. Ono je to drastické, ale je nutné si uvědomit, kolik bídy a utrpení přišlo jen proto, že nebereme Boží slovo vážně, protože to, co řekl Bůh, nebylo nebo není pro nás rozhodující. Bůh říká jedno, ale my klidně říkáme jinak a hrozně rádi si ještě přitom fandíme. Konstatuji, že cestou k získání kreditu církve (a vůbec ve světě) je pokání (oprava myšlení), pochopení celého Ježíšova evangelia a uznání, že je to ta správná cesta k následování a dodržování. A to bez výmluv. Pak bude Bůh církvi viditelně pomáhat.

Hlbšie než slová

Autor: Karol Moravčík; prezentácia knihy, Rusovce - St. Vitus Kaffee, 30.6.2022.

Synoda medzi inštitúciou a ľuďmi

Autor: Karol Moravčík; Beseda TF - FK, 10.5.2022.

Volanie po Veľkej noci

Usporiadal: Timotej Masár SJ; 14.4.2022.

Synodalita – ani demokracia, ani monarchia

Autor: Karol Moravčík; Beseda TF - FK, 15.3.2022.

Referáty - Za synodálnu cirkev

Autori: Július Marián Prachár a Zuzana Vargová; Beseda TF - FK, 15.3.2022.

Ekumenický modlitebný večer

Dňa 6.3.2022, Veľký ev. kostol, Bratislava-Staré mesto.
Autor: Karol Moravčík

Spor s Nietzschem v otázke nihilizmu v intenciách kresťanskej spirituality

Autor: Mgr. Matej Ferjanc, PhD; 9.2.2022.

Pôsobí ako odborný asistent na KU v Ružomberku, na Filozofickej fakulte, na katedre filozofie. Dlhodobo sa venuje mysleniu F. Nietzscheho, fenomenologicky a existenciálne orientovanej filozofii, ako aj beletrii. V posledných štyroch rokoch sa intenzívne zameriava na premostenie úvahového, filozofického, náboženského a umeleckého (dramatického a lyrického) jazykového prejavu v rámci jedného diela. Článok je jedným z predbežných produktov tejto snahy. Tá smeruje k predstaveniu nábožensko-filozofického románu, v ktorom sa má okrem iného ukázať, nakoľko jednotlivé štýly písania sa môžu vzájomne podporovať tak, aby dielo predstavovalo jednotný celok. Treba si uvedomiť nasledovné. Na jednej strane pri umeleckom štýle písania sa nutne emocionálne, náladovo „rozvlňujú“ formulácie, čím sa môže rýchlo vytratiť precíznosť v myslení, ktoré sú dôležité pri odbornom písaní. Na druhej strane prostriedky umeleckého písania môžu naplno vyniknúť len vtedy, keď sú zasadené do intelektuálne a emocionálne nosného príbehu, dejovej linky. Predsa sú však aj súčasťou tohto článku. Nech ctený čitateľ posúdi, nakoľko sú funkčné a osožné z pohľadu danej problematiky. V článku totiž narazí na lexiku, ktorá sa nezvykne používať v odborných štúdiách, na lyrický a dramatizujúci jazykový prejav a pod.  

Abstrakt: Predmetom záujmu štúdie je fenomén nihilizmu, ako je prítomný v myslení Friedricha Nietzscheho, v súvislosti s kresťanstvom a jeho tzv. morálnym výkladom sveta. Nietzsche obviňuje z nihilizmu kresťanskú morálnu hypotézu. Cieľom je načrtnúť existenciálny rozmer stratégie, vďaka ktorej by kresťan mohol čeliť tomuto prepojeniu, odmietnuť jeho rezultát nihilizmu ako nesprávne zdôvodnený. Z kresťanskej perspektívy koncentrujem pozornosť na fenomén Zeme, v snahe iniciovať rozhodujúci zápas s Nietzschem o kvalitu pozemského života. Tomu má slúžiť tzv. existenciálny experiment, v ktorom sa má ukázať, kto je nihilista a kto nie. Tematizované sú námietky a pochybnosti, ktoré s ním súvisia. Odhalený je ako osudový vabank z kresťanského náhľadu na zmysel ľudského bytia vo svete. Do úvahy je zobraná aj eschatologická perspektíva v biblickom kontexte novej Zeme a otázna budúcnosť kresťanského náboženstva.

Kľúčové slová: kresťanstvo, nihilizmus, morálny a amorálny výklad sveta, pozemský život, Zem, existenciálny experiment, Nietzsche

Vydať sa na cestu

Autor: Michal Ďuriš; k besede TF - FK, 11.1.2022.

Úlohy a riziká

Autor: Július Marián Prachár; Beseda TF – FK, 14.12.2021.

Synoda - ako ďalej?

Autor: Karol Moravčík; Beseda TF - FK, 14.12.2021.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19
e-mail: info@teoforum.sk © 2004 - 2012 Teologické fórum | Design Q7