Dnes je 30.09.2022    meniny má: Jarolím Prihlásiť
title teoforum
Verzia pre tlač VERZIA PRE TLAČ

Chyby Církve, dnes i dříve

Autor: Pavol Mikula (autor je vedecký pracovník na Ústave jadrovej fyziky AV ČR v Řeži.)

K napsání tohoto příspěvku mne vyprovokoval článek „Církev je zaostalá o 200 let, šokoval posmrtně italský kardinál (C. M. Martini)“ z iDnes.cz z 1. 9. 2012. Podobná glosa byla nedávno uveřejněna i v Katolickém Týdeníku. Jistě, není třeba diskutovat o tom čísle, které vlastně znamená jen to, že těch let je velmi mnoho. Vzhledem k tomu, že s tím hodnocením se ztotožňuji, zamýšlel jsem se nad tím, co je toho příčinou. Proto bych ve svém příspěvku chtěl popsat z mého hlediska důležité chyby Církve, které jsou velkou překážkou rozvoje křesťanství. Cílem příspěvku není stůj co stůj kritizovat, protože mne samotného se situace dotýká a tíží, ale napomoci při prosazování nutnosti obnovy církve, i když, jak jsem uvedl v jednom z dřívějších článků, by se mělo spíše mluvit o opravě církve. Obnova může snadno skončit u kosmetických úprav. Níže zmíněné body jsem sepsal ze zkušeností, které mám jako člen katolické církve. Myslím si ale, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že mnohé zmíněné problémy se týkají všech denominací. Propadat spokojenosti s vlastní úrovní by mohlo být velice nebezpečné. Žádná denominace nemá doklad od Ježíše, že je s ní spokojen.

Aniž bych si činil nárok na vyčerpávající popis, následující chyby a problémy vidím jako velice důležité:

·   Církev se nepoučila z chyb prvotní církve. Zřejmě nebyla ani provedena analýza těch chyb. Důsledkem byla ztráta charismat a postupná degradace. Proto je také stále aktuální Ježíšovo první kázání stručně uvedeno v evangeliu jako: „Čas se naplnil, Království Boží se přiblížilo, čiňte pokání a věřte evangeliu“.

·   Církev neprovádí Metanoia. Hlásá sice pokání, ale nahrazuje to půsty a množením modliteb.

·   Nedostatečně vykládá evangelium. Většinou se soustřeďuje na katechezi sv. Pavla. Ježíš klade velký důraz na pochopení evangelia.

·   V otázce Božího Království se projevuje neujasněnost, kterou je zasažena snad většina křesťanů.

·   Věřící lidé často nevědí, proč je důležité chodit do společenství, proč chodit k přijímání Eucharistie, jakou funkci má Eucharistie, proč šel Ježíš na kříž (pozor, ale dle Ježíšova výkladu), čemu Ježíš říká víra (viz. setník z Kafarnaum, kananejská žena, syrofeničanka) aj.

·   Spokojenost s vírou (ať je jakákoli) a misiemi bez Ježíšových skutků (Jn 10,37: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“). Uvědomme si, že např. ani papež neumí uzdravovat nemocné, nebo prorokovat.

·   Lidé nejsou vybízeni k tomu, že je velice důležité se pravidelně zabývat Písmem, rozjímat nad ním, diskutovat o tom, co Ježíš říkal a co od nás požaduje, pochopit ho a dodržovat jeho doporučení (Jn 14,21: „Kdo zná moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mne miluje“; Jn 15,7: „Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to“). Důležitost Staré smlouvy jako přípravy na přijetí Ježíše je zdůrazněna samotným Ježíšem v textu Mt 5,17-19.

·   Neúspěch, proč často nejsou modlitby vyslyšeny, se neanalyzuje. Kritické myšlení se nepěstuje.

·   V běžné praxi se nepěstuje (i když se deklaruje) kvalitní motivace touhy po kontaktu s Bohem, ale přetrvává praktikování křesťanství na bázi strachu, nebo povinnosti, nebo zvyku.

·   Spokojenost s často nekvalitní lidovou zbožností místo kladení důrazu na pochopení, přijetí a dodržování Ježíšovy katecheze.

·   Nepočítá se s psychickou slepotou, před kterou Ježíš důrazně varuje. Bojuje se s hříchem, ale ne s příčinami hříchu, přičemž hřích je symptomem nekvalitního postoje vůči realitě (Jn 9,41: „Tvrdíte, že vidíte a proto váš hřích trvá“; Ř 1,28-32: „Nestáli o správné poznání Boha a proto Bůh je vydal“.

·   Svázanost teologie s filosofií. Ježíšova katecheze nepotřebuje k výkladu filosofii, ale podobenství z běžného života, nebo z přírodních věd a hlavně doložená skutky. Přírodní vědy mohou být při nápravě Církve velkým pomocníkem, protože mají velké zkušenosti s prací s neviditelnou realitou a také v otázce Metanoia, kdy pokrok ve vědě je vždy nějakým způsobem spojený se změnou myšlení.

·   Při řešení problémů se teologové neptají, jak by situaci řešil Ježíš, co je k dané věci napsáno v evangeliu. Nevznikaly by tak nesmysly typu limbus. Přitom problém, který k tomu vedl, je dle evangelia snadno řešitelný. Dovolím si tvrdit, že dnes by Ježíš k tomu poznamenal, že na řešení daného problému stačí zdravý rozum a není třeba ustanovení zvláštní komise.

·   Rozdělení církve je hřích; je jasně proti Ježíšově nauce. Ekumenismus je málo plodný, neřeší se rozdíly v nauce ve smyslu padni, komu padni, ale jak se zdá, spíše se hledá to, co je společné. Kompromisy ale nejsou řešením. Cílem je jeden a kvalitní ovčinec.

·   Nefunguje dialog s laiky, neexistují zpětné vazby. Chybí kritický a poctivý dialog odspoda až k nejvyšší hierarchii, což by bylo v souladu s evangeliem. Místo toho se vyžaduje slepá poslušnost (viz. případ slovenského arcibiskupa R. Bezáka). Zavedená hierarchie a titulování v církvi je proti duchu evangelia. Dle Mt 23 jsme všichni přece bratři a sestry.

·   Nadstandardní vztahy s mocnými tohoto světa a zavíraní očí před jejich nesprávným chováním. Kolikrát se to v minulosti křesťanům vymstilo. A jiné.

Závěrem bych chtěl říct, že společným jmenovatelem všech problémů, se kterými se v církvi setkáváme, je nedodržování Ježíšovy katecheze, které trvá již bezmála 2000 let. A těch problémů a chyb se za tu dobu nastřádalo hodně a nevidět je, nebo zavírat nad nimi oči, je velice nebezpečné. Může být za to běda (Mt 23,13-32). Důsledky některých fatálních chyb se táhnou i několik století až do dneška (např. proces s Galileem Galileim, nebo upálení Jana Husa). Jistě, jedna věc je chyby vyjmenovat a popsat a druhá věc je ty chyby analyzovat, najít příčiny, proč k nim došlo, kde jsou jejich zárodky a nakonec stanovit terapii k nápravě. To je už věcí psychologů, biblistů, teologů a jiných odborníků, kteří ale sami bezpodmínečně musí nejdříve projít procesem metanoie.

Pro jednotlivce však situace nemusí vypadat tak černě, jak by se zdálo. Naštěstí, dokonalost Ježíšovy katecheze spočívá také v tom, že člověk nemusí čekat na to, až někdo „tam nahoře“ ty problémy vyřeší, ale že se do hledání každý může pustit sám a Duch Svatý mu při tom rád pomůže (viz. Ježíšovo doporučení v Lk 11,9-13: „Proste, hledejte a tlučte“, a také podobenství o neodbytném příteli v Lk 11,5-8). Tak může člověk postupně objevovat krásu Písma, toho, co nám chce Bůh sdělit, jeho lásku a péči o nás. Bůh nás pak bude přitahovat a odměňovat a praktikování náboženství nebude na bázi příkazů a povinností, ale na bázi touhy po kontaktu s ním.

Hodnotenie Nietzscheho postojov vo veci sociálnych aspektov a pôvodného zdroja kresťanského náboženstva

Autor: Mgr. Matej Ferjanc, PhD.; 23. 9. 2022. 

Abstrakt: Štúdia kriticky skúma oprávnenosť Nietzscheho záverov týkajúcich sa sociálnych aspektov a pôvodného zdroja kresťanského náboženstva. Výsledkom tohto skúmania v 1. časti je odmietnutie toho, že kresťanská sociálna etika ako normatívny ideál produkuje stádovité spoločenstvo. V 2. časti je odmietnuté Nietzscheho chápanie súcitu ako praxe, ktorá oslabuje. V 3. časti sa ukazuje, že hodnoty a cnosti kresťanskej sociálnej etiky predpokladajú vnútorne silný, a nie živoriaci život. V 4. časti je akcentované, že za kresťanským náboženstvom ako jeho zdroj stojí Láska, ktorá disponuje maximom vnútornej sily. Záverom je, že za životom spoločenstva, vedeného kresťanskou sociálnou etikou, nestojí duševná slabosť nevydareného, otrockého typu človeka. 

Kľúčové slová: Kresťanská sociálna etika, stádové spoločenstvo, súcit, sila a slabosť, pôvodný zdroj kresťanského náboženstva, Nietzsche.

Hlbšie než slová

Autor: Karol Moravčík; prezentácia knihy, Rusovce - St. Vitus Kaffee, 30.6.2022.

Synoda medzi inštitúciou a ľuďmi

Autor: Karol Moravčík; Beseda TF - FK, 10.5.2022.

Volanie po Veľkej noci

Usporiadal: Timotej Masár SJ; 14.4.2022.

Synodalita – ani demokracia, ani monarchia

Autor: Karol Moravčík; Beseda TF - FK, 15.3.2022.

Referáty - Za synodálnu cirkev

Autori: Július Marián Prachár a Zuzana Vargová; Beseda TF - FK, 15.3.2022.

Ekumenický modlitebný večer

Dňa 6.3.2022, Veľký ev. kostol, Bratislava-Staré mesto.
Autor: Karol Moravčík

Spor s Nietzschem v otázke nihilizmu v intenciách kresťanskej spirituality

Autor: Mgr. Matej Ferjanc, PhD; 9.2.2022.

Pôsobí ako odborný asistent na KU v Ružomberku, na Filozofickej fakulte, na katedre filozofie. Dlhodobo sa venuje mysleniu F. Nietzscheho, fenomenologicky a existenciálne orientovanej filozofii, ako aj beletrii. V posledných štyroch rokoch sa intenzívne zameriava na premostenie úvahového, filozofického, náboženského a umeleckého (dramatického a lyrického) jazykového prejavu v rámci jedného diela. Článok je jedným z predbežných produktov tejto snahy. Tá smeruje k predstaveniu nábožensko-filozofického románu, v ktorom sa má okrem iného ukázať, nakoľko jednotlivé štýly písania sa môžu vzájomne podporovať tak, aby dielo predstavovalo jednotný celok. Treba si uvedomiť nasledovné. Na jednej strane pri umeleckom štýle písania sa nutne emocionálne, náladovo „rozvlňujú“ formulácie, čím sa môže rýchlo vytratiť precíznosť v myslení, ktoré sú dôležité pri odbornom písaní. Na druhej strane prostriedky umeleckého písania môžu naplno vyniknúť len vtedy, keď sú zasadené do intelektuálne a emocionálne nosného príbehu, dejovej linky. Predsa sú však aj súčasťou tohto článku. Nech ctený čitateľ posúdi, nakoľko sú funkčné a osožné z pohľadu danej problematiky. V článku totiž narazí na lexiku, ktorá sa nezvykne používať v odborných štúdiách, na lyrický a dramatizujúci jazykový prejav a pod.  

Abstrakt: Predmetom záujmu štúdie je fenomén nihilizmu, ako je prítomný v myslení Friedricha Nietzscheho, v súvislosti s kresťanstvom a jeho tzv. morálnym výkladom sveta. Nietzsche obviňuje z nihilizmu kresťanskú morálnu hypotézu. Cieľom je načrtnúť existenciálny rozmer stratégie, vďaka ktorej by kresťan mohol čeliť tomuto prepojeniu, odmietnuť jeho rezultát nihilizmu ako nesprávne zdôvodnený. Z kresťanskej perspektívy koncentrujem pozornosť na fenomén Zeme, v snahe iniciovať rozhodujúci zápas s Nietzschem o kvalitu pozemského života. Tomu má slúžiť tzv. existenciálny experiment, v ktorom sa má ukázať, kto je nihilista a kto nie. Tematizované sú námietky a pochybnosti, ktoré s ním súvisia. Odhalený je ako osudový vabank z kresťanského náhľadu na zmysel ľudského bytia vo svete. Do úvahy je zobraná aj eschatologická perspektíva v biblickom kontexte novej Zeme a otázna budúcnosť kresťanského náboženstva.

Kľúčové slová: kresťanstvo, nihilizmus, morálny a amorálny výklad sveta, pozemský život, Zem, existenciálny experiment, Nietzsche

Vydať sa na cestu

Autor: Michal Ďuriš; k besede TF - FK, 11.1.2022.

Úlohy a riziká

Autor: Július Marián Prachár; Beseda TF – FK, 14.12.2021.
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19
e-mail: info@teoforum.sk © 2004 - 2012 Teologické fórum | Design Q7