Uzavřel se jeden lidský život - významného muže. Byl to muž, který měl své slabosti, který nebyl uchráněn omylů, ale vedl zásadně život v perspektivě důrazů Kristova evangelia.
Chod dějin není určován jenom těmi, kdo jsou na špici společenského a politického života, ale dějiny jsou také orientovány a rozhodovány těmi bezmocnými. Kdo jsou tito bezmocní? Lidé pevných postojů, snažící se žít v pravdě, lidé, kteří se řídí Solženicinovým heslem „Nežít ve lži“. Lidé, kteří smýšlejí neideologicky, kteří jsou schopni nezištných vztahů - kteří se neřídí pouze kategoriemi pragmatizmu nebo utilitarizmu.
Václav Malý, 23. prosinec 2011
Moc bezmocných. Nespoléhal se jenom na počet těch, kdo ho budou podporovat. Jednal v duchu výroku Judy Makabejského, který v úzkostech vyvoleného národa posiloval nečetné následovníky, když vyslovil důležité poznání: pro nebesa není rozdílu, zda záchranu přináší velký či malým počet.. Václav Havel nespoléhal na počet, ale na sílu ducha. I v období, kdy byl na čele naší společnosti, si nechával otevřené okénko k pravdě. Neuzavřel se do koloběhu kompromisů, manipulace, neupřímnosti. V tom bylo velké nebezpečí. Neboť moc, také lechtá sebestředností. Lechtá sebezahleděním. Uvědomoval si, že pozemská moc je pomíjející. Všeho do času. Ježíš řekl: „Kdo chce jít za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem“.
Václav Havel nesl životní kříž. Tím křížem nebyla jenom nemoc, ale i jeho sláva. Stal se známým, a různí lidé si do něho projektovali naděje, ale i zklamání. Své frustrace pak dávali často nejapným a urážlivým způsobem najevo. Vzpomeňme na chvíli jeho volby do druhého prezidentského období České republiky. Jeho křížem byly i některé jeho nedokonalosti a vlastnosti. V minulých letech jsem měl dvakrát možnost jej navštívit, když zápasil o život, a žasnul jsem, že se v těch těžkých okamžicích dovedl podívat smrti do očí. Tam jsem teprve ocenil jeho statečnost. Projevil statečnost nejen občanskou, ale i statečnost tváří v tvář smrti. Nemstil se, i když, přirozeně, ne ke všem choval srdečný vztah.
Je zvláštní, že zemřel v neděli. Neděle je pro křesťany den Páně. Den vítězství nad smrtí. A tak pevně věřím, že zemřelý Václav Havel má teď na tomto Ježíšově vítězství nad smrtí podíl. Děkuji vám všem za účast, že jste přišli doprovodit zemřelého Václava Havla a že jste přišli podpořit jeho zarmoucené příbuzné. Děkuji všem slušným spoluobčanům, kteří v těchto dnech vyjádřili úctu k zemřelému. Chci ale také poděkovat za všechny signatáře Charty 77 a jménem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Vždyť Václav Havel byl svou odvahou pro ně oporou. Děkuji také za všechny občanské iniciativy, působící ve prospěch důstojného života nás všech, které on podporoval. A děkuji za jeho solidaritu s pronásledovanými v Číně, Bělorusku, na Kubě a v ostatních zemích naší planety, neboť stál na jejich straně a hájil je až do posledního dechu svého života. Milý Václave, za vše dobré, co jsi v životě vykonal, ti děkuji.
S vírou jsme se za našeho bratra Václava pomodlili a
nyní se s ním loučíme. Jsme smutni a pláčeme. Ale ne, jako ti, kdo nemají
naději. Neboť naší nadějí je Kristus, který je uprostřed nás. V jeho jménu
jsme se shromáždili kolem našeho zemřelého bratra. Věříme, že nás Kristus jednou
shromáždí také ve svém království, kde už nebude rozloučení. A v této víře
ať je naše útěcha.
(Záznam mluveného projevu Václava Malého 23. prosince 2011 ve Svatovítské katedrále)